Prostata
Souhrn.: Benigní hyperplazie prostaty BHP, příznaky dolního močového traktu, rizikové faktory ovlivnitelné, rizikkové faktory neovlivnitelné.
Výskyt:
Benigní hyperplazie prostaty (BHP) je nejčastějším onemocněním ve stáří. Neohrožuje sice muže na životě, nicméně zhoršuje kvalitu života. Obtěžující příznaky dolních močových cest (LUTS - lower urinary tract symptoms) se mohou vyskytovat až u 30 % mužů starších 65 let. U mužů ve věku 50 let a starších jsou velmi časté mírné močové symptomy •
Obtíže
častější močení, slabý proud moči, pocit neúplného vyprázdnění, noční močení, přerušovaný proud moči postmikční driblink, urgentní močení, rozstřikování moči, urgentní inkontinence, retardace startu, stresová inkontinence tj. unik moči např při kýchnutí, obtížné močení, terminální driblink
Stejné symptomy mohou vést k individuálně různým obtížím •
Rizikové faktory progrese.
Faktory, které mají skutečný vztah k rozvoji onemocnění, jsou věk a hormonální stav (normální endokrinní funkce varlat) a oba tyto faktory jsou v současné době mimo možnost prevence. Na základě publikovaných údajů o důsledcích a komplikacích onemocnění lze BHP považovat za progredující onemocnění.
Za specifické rizikové faktory progrese lze považovat věk, objem prostaty a hodnotu prostatického specifického antigenu (PSA) v séru a na základě nich lze identifikovat pacienty se zvýšeným rizikem progrese a u nich je možné zahájit i časnou preventivní léčbu.
Vyšetření je indikováno v rámci aktivního vyhledávání u poučeného pacienta od 50. roku věku. V případě pozitivní rodinné anamnézy a výskytem karcinomu prostaty u přímých příbuzných se věková hranice snižuje na 40 let. Pokud se pacient dostaví do ordinace v kterémkoliv věku s příznaky syndromu dolních močových cest, je vyšetření (po vyloučení jiných příčin např. uroinfekce) či odeslání na specializované urologické pracoviště indikováno vždy.
STANOVENÍ KONCENTRACE PROSTATICKÉHO SÉROVÉHO ANTIGENU (PSA) PSA je produkovaný téměř výhradně epiteliálními buňkami prostaty a je specifický pro prostatu nikoliv pro KP (jeho hodnoty mohou být zvýšeny rovněž u nemaligních stavů jako BHP, prostatitida aj…). U hodnot PSA mezi 4 – 10 ng/ml je prediktivní hodnota KP asi 25 – 35 %. U hodnot PSA nad 10 ng/ml je to 50 – 80 %. Obecně je akceptováno, že při snaze o detekci KP, který není hmatný, by měla být biopsie prostaty provedena u hodnoty nad 10 ng/ml a pravděpodobně již u hodnoty nad 4 ng/ml. Nedávné studie prokázaly řadu orgánově lokalizovaných KP u hodnot 4 – 10 ng/ml, většina pacientů jejichž hodnoty jsou v tomto rozmezí však má benigní onemocnění. Avšak u mladších mužů ve věku 50 – 66 let s PSA v rozmezí 3 – 4 ng/ml byl poměr detekce KP 13,2 % a většina těchto nádorů byla posuzována jako klinicky signifikantní. Snižování prahové hodnoty PSA je spojeno s problémem vyhnout se detekci KP, které nejsou klinicky signifikantní. Žádná optimální prahová hodnota nebyla doposud stanovena. Klepšímu rozlišení mezi benigním onemocněním a KP (zejména v oblasti hodnot 4 – 10 ng/ml) mohou pomoci následující modifikace PSA: PSA denzita (poměr hodnoty PSA a objemu prostaty stanoveného TRUS), PSA velocita (rychlost změny PSA v čase), PSA „doubling time“ (čas za který dojde ke zdvojnásobení hodnoty PSA), volná frakce PSA (čím nižší podíl volného a celkového PSA, tím pravděpodobnější přítomnost KP, věkově specifické referenční rozmezí (starší muž má obvykle větší prostatu a tím i vyšší PSA i bez přítomnosti KP), molekulární formy PSA.